Pěkné ráno,
dlouho jsem tu nebyla a jak koukám, dost se toho na Vašich blozích změnilo. Těším se, až si zase počtu :) Bylo toho na mě teď moc a nebyl čas ani pomyšlení na blog a všechno tomu podobné. Odehrálo se toho v mým životě teď docela hodně. Od sebevraždy v rodině, který pořád nemůžu uvěřit a asi mi to ještě ani nedošlo, až po hodně učení do školy a poslední dobou i častý hadrkování s přítelem. Všechno se to na mě pomalu sype a moje nervy praskaji jeden po druhým

Dneska si půjdu provětrat hlavu ven s kamarádkou, kterou jsem neviděla přes rok, tak se těším, že si zalezem někam do kavárny na dobrou horkou čokoládu - v tomhle počasí si snad ani nic jinýho dát nejde - a pořádně si popovídáme. Kdyby nebyl facebook, už bych ani nevěděla, jak vypadá.

S přítelem ztrácíme společný témata a když už se nějáké najde, tak se jeden z nás (dobře, věšinou já) naštve z nějáký kraviny a pak už je z toho bublina, která když praskne, tak hovor raději položíme. Když si píšem, je to to samé. Pomalu si ani už nemáme psát o čem. No.. taky, kdo by se divil. Prosedíme spolu na skypu každej den víc než 8 hodin. Je to dost. A když tak furt sedíme, moc zážitků, o kterých si povídat, neni. Třeba to časem přejde. Já tomu věřím. Honzík měl teď hlavně nervy z maturity. Písemnou zvládnul, šikulka :), a teď jen ta ústní a bude si hledat práci. Myslím, že potom se to změní. Budeme spolu míň na skypu a více se vídat. Doufám v to.
Příští týden mi přijede zase po 4 týdnech. Už teď se nemůžu dočkat.

Celý tenhle týden jsem jen skákala kolem školy a nebo doma kolem sester (1 rok, 6 a 7,5 let). Doma to bylo v pohodě, až do čtvrtka, kdy se mi ve 2 odpoledne ztratil děda. Hledal se až do včerejška než ho policie našla.... mrtvýho. Ah, tečou mi tu akorát slzy, jak to píšu. Strašně mě mrzí,co se stalo. Děda toho měl ještě hodně přes sebou, byl to mladej děda. Měl plno vnoučat. Na druhou stranu ho musí taky ale člověk pochopit. Jeho tělo už mu pomalu, ale jistě, vypovídalo službu. Nechtěl se už dál trápit. Vždycky na něj budu vzpomínat jen v tom dobrým.

Jsu se umýt hlavu, aby se mě ta kamarádka po roce nelekla a dodělám oběd - kuře s rýží :) Zachvilku by se mi měla vrátit mamka s bráchou z chalupy, tak ať je to hotové a můžou se najíst.

Ozvu se Vám snad zase zítra. Mějte krásný den :)

Vždycky jsem chtěla blogspot zkusit a je to tu - konečně jsem se rozhodla blog.cz trošku odšoupnout stranou a vyzkoušet blogový svět o úroveň víš, tady. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, nicméně jsem do toho najednou zapálená jak sirka a jen tak se nedohlám sfouknout :)

Jen velmi krátce - jmenuji se Anička a je mi 17 let. Studuji hotelovou školu a bydlím v jižních Čechách. Mám velkou rodinu a milujícího přítele. Více se o mě určitě dozvíte v samostatném článku :)

Někdo bude vědět, někdo ne, na blog.cz (anicka-gerlova17) jsem psala, že budu na tenhle blog přidávat to samé jako tam. Vím, že každému vyhovuje něco jiného, a tak to zkusím takhle. Nebudu ale skrývat to, že bych se raději chtěla věnovat blogspotu.

Hodlám to tu vést jako deník, někdy recenze na film nebo knížku, oblíbené písničky a velmi zřídka fotky. Nemám totiž žádný foťák (jen na mobilu), takže zatím se v tomhle směru moc článků vyskytovat nebude, nicméně články budou fotky běžně obsahovat, alespoň někdy :) Co se týče kosmetiky, tak už mi tím příjdou blogy přímo přecpané a ani k tomu nemám takový vztah, jaký by byl podle mě potřeba. Nechci Vám tu vykládat o něčem, čemu pořádně nerozumím :) Tenhle směr je pro mě tedy taky nepravděpodobný.

To by bylo asi do začátku úplně všechno, co jsem Vám chtěla sdělit. Mějte hezký zbytek dne :)